Jdi na obsah Jdi na menu
 


Šikana ve škole

20. 3. 2009

 aneb "boje rodičů s větrnými mlýny"

V únoru 2009 vysílala Česká televize v rámci své hlavní zpravodajské relace Události reportáž o chystané novele školského zákona, která by měla mj. ošetřit používání mobilních telefonů ve škole: „Tvrdě proti mobilům během vyučování, nové tažení ministerstva školství. Zákaz používat telefony při hodinách najde oporu přímo v novele zákona. Zatím takovou možnost zmiňují jen školní řády a z těch si žáci většinou moc nedělají. Vyprovokovat učitele a natočit si jeho reakci, dát na internet zbití spolužáka. To je kyberšikana, zábava, která se šíří školami. Učitelé mají jen omezenou obranu, zákazy ve školních řádech často nic neřeší. Ministerstvo se proto s asociací dohodlo, že by učitelé měli mít v boji proti mobilům krytá záda. Možnost zakázat jejich používání ve školách proto má stanovit přímo školský zákon.“

 

Také vás v souvislosti s tím napadlo jak a proč se chování žáků ve školách tak zhoršilo? O tak zásadních věcech jako je výchova v rodině, osobní příklad a pod. asi není potřeba mluvit, neboť to je věc zásadní.

Já se však domnívám, že ve školách si tento problém vypěstovali sami pedagogové zejména tím, že kryjí šikanování mezi žáky a jsou slepí vůči prvním náznakům šikany. Z některých pedagogů se stali pouzí „zapisovači poznámek“, kteří se nezabývají (a za „ty učitelské platy“ snad ani nemají zájem se zabývat) podstatou věci, tzn. důvodem, proč onu poznámku zapisují, proč žák nemá sešit, úkol či učebnici, proč se změnilo chování žáka a zhoršil se jeho prospěch  … nepřemýšlí nad tím, zda právě toto nejsou signály probíhající šikany mezi žáky. Mají důvod se nad tímto jevem vůbec zamýšlet, když v konečném důsledku jim to přinese jen další problémy?

Který ředitel/ředitelka by také měl zájem o to, aby se na té JEHO/JEJÍ škole prokázala šikana mezi žáky. Který ředitel/ředitelka dokáže otevřeně a čestně přiznat, že se na jeho/její škole objevila šikana? Vždyť tím na sebe jen přivolá spoustu dalších problémů. Rodiče, zřizovatel, školní inspekce i další (ať už zúčastnění či nezúčastnění)  se začnou zamýšlet nad tím, zda byla na škole dostatečná prevence proti šikaně, zda v tomto případě neselhali pedagogičtí pracovníci, případně sám/a ředitel/ředitelka, zda se na šikanu nemohlo přijít dříve a zlikvidovat ji hned v samém zárodku.

Kdo by o takové problémy stál?! Je sice fajn, že Ministerstvo školství vydalo v roce 2000 Metodický pokyn ministra školství k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení (na stránkách ministerstva dost obtížně dohledatelný), ale k čemu je takový pokyn, který v jednom odstavci hovoří o potírání šikany a v dalším upozorňuje na možný postih pedagoga, když tu chybí to nejzákladnější: odměna pedagoga za odhalenou šikanu !!!!!  Jsem toho názoru, že takový pokyn je špatný!!

Pro ředitele/ředitelku školy je mnohem výhodnější šikanu na škole „tutlat“, neboť prokázání šikany na škole, které řediteluje, by ho/ji v konečném důsledku mohlo stát i místo. Věc sice prošetří, avšak zkonstatuje, že se v daném případě o šikanu nejednalo. Pokud se jedná o případ, kdy rodič už má v ruce nějaké důkazy, názorně mu předvede/vyloží/vysvětlí, co je jeho dítě za darebáka, lajdáka a  pod. (a to bez ohledu na to, že se darebákem a lajdákem dítě mohlo stát právě v důsledku šikany), případně rodiči podstrčí/naznačí námět na přemýšlení nad jiným a neméně závažným problémem dítěte (většinou se však jedná o problém pro tento účel záměrně vymyšlený). 

A tak se stává boj rodiče se šikanou ve škole bojem s větrnými mlýny. Škola, kterou řídí osoba posedlá ideou dokonalosti zařízení jemuž řediteluje, rodičům v tomto boji zásadně nepomůže. Co je také možno očekávat  od osoby, která ve školním rozhlase vychvaluje svou školu za to, že měla nasbíráno o „x“ kg  papíru více než jiná škola, avšak pozapomene zmínit tu podstatnou skutečnost, že ona „jiná“ škola má cca 2x - 3x méně žáků než ta JEJÍ škola a že právě z tohoto důvodu je zmiňovaný údaj o "x" kg starého papíru více, údajem zcela zanedbatelným. Člověk ani nemusí znát místní poměry, stačí mu pouhý selský rozum k tomu, aby mu bylo jasné, že kdyby výsledky sběrové akce byly vyjádřeny v průměrném počtu "kg/žák", byly by zcela jinší a pro zmíněnou školu, resp. pro účely sledované rozhlasovou relací ve škole, značně nevýhodné/nepoužitelné.

Také vás teď napadají slova „manipulace“ nebo záměrné zkreslování či zamlčování faktů? Také vás napadlo, že když  k záměrnému zkreslování faktů dochází v tak bezvýznamné věci jako je sběr starého papíru, jak je to pak s fakty zjištěnými o šikaně?

V souvislosti s tím pak může mít rodič důvodné podezření, že vyšetřování šikany, které ve škole probíhalo, nebylo provedeno správně a bylo vedeno tak, aby se žádné důkazy o šikaně nezjistily nebo byly natolik chabé, že by šikanu jen ztěží prokazovaly.

Nu a pak může ředitel/ředitelka opět na veřejnosti nahlas vykřikovat, že u nich ve škole se šikana neděje!  V souvislosti s tím, si dovolím citovat jednu větu z výše zmíněného metodického pokynu: „šikanování se ve své zárodečné formě vyskytuje prakticky na všech školách“. Zde nutno připomenout, že synonymem slova „prakticky“ jsou výrazy: vlastně – opravdu - doopravdy, fakticky, v podstatě, ve skutečnosti.

Domnívám se, že výše zmíněný „pštrosí přístup“ ředitele/ředitelky školy i dalších pedagogických pracovníků jen posiluje pozice školních agresorů. 

Divíte se, že jsou stále drzejší a drzejší? Já ani ne! Za těchto okolností je již jen malý krůček k tzv. čtvrtému stupni šikany, kdy se šikana rozjíždí v plném rozsahu a působení agresorů je tak silné, že jejich normy přejímá celá skupina. Klást odpor v této fázi se již nedá. I mírní a ukáznění žáci se začínají chovat krutě, aktivně se zúčastňují týrání spolužáka. I oni prožívají pocit uspokojení z ponížení, bolesti a útrap toho druhého, slabšího. Dělají to proto, aby oni sami se nestali tím týraným. Vliv pedagogů na chování takové skupiny – třídy je minimální, případně zprostředkovaný přes „vůdce", „kinga". K tomu, aby začali šikanovat i samotného pedagoga, již stačí opravdu málo. Jak se říká: „s jídlem roste chuť!“

 

Někteří pedagogové volají po zákonu, který by zakazoval používání mobilních telefonů ve školách. Co na to zákonodárci? Když už učitelům nezvýšili platy, tak jim alespoň „budou chránit zadek“ nově vymyšleným zákonem. Zamýšlí se někdo z nich nad tím, proč a jak došlo k tomu, že se musí taková samozřejmá věc, jako je nepoužívání mobilů při výuce, nařizovat zákonem?!!! Proč se někteří pedagogové tolik bojí toho, že by je při výuce mohli jejich žáci natočit na mobilní telefon? Bojí se snad, že bude důkaz o tom, jak nezvládají kázeň žáků ve třídě nebo jak neumí srozumitelně vysvětlit učivo? Nepomohla by jim právě kamera sledující dění ve třídě k udržení této kázně? Neodhalila by třeba taková kamera šikanu hned v zárodcích? Nepřinesla by taková kamera snížení šikany. Ale to už by se pak školy podobaly spíše nápravným zařízením :-(  ... a tudy určitě cesta nevede.

Domnívám se, že zákaz používání mobilních telefonů ve škole a při vyučování zcela bere šikanovaným šanci získat o šikaně nějaký důkaz a agresorům poskytuje „volné pole působnosti“. Což se ovšem zcela jistě líbí těm ředitelům/ředitelkám, kteří se ohání tvrzením, že u nich na škole se šikana neděje.

 

 

Vzkaz pro ostatní rodiče, kteří jsou v podobné situaci jako já:

nezoufejte, stále je okolo nás dost slušných lidí, kteří jsou ochotni vám i vašemu dítěti podat pomocnou ruku. Pokud budete mít dojem, že se škola nestaví k problému vyšetření šikany tak, jak by měla a pokud máte dojem, že se spíše snaží problém „zamést pod koberec“, pokud se dítě ve škole necítí dobře, pak neváhejte a bezodkladně je přeřaďte na jinou školu. Nedejte se odradit či zastrašit sdělením ředitele/ředitelky té původní školy, že je vaše dítě problémové a že ho do jiné školy nevezmou. Nevěřte tomu !!!  Je to jen finta/trik ředitele/ředitelky, který/á se snaží všemi možnými prostředky udržet problém „na vlastní půdě“ pod kontrolou, lépe řečeno: v dosahu svého přímého vlivu. Kdyby vám a vašemu dítěti taková osoba skutečně chtěla pomoci (a vaše dítě dostat mimo stresující prostředí), tak vám přeřazení dítěte na jinou školu pomůže zařídit. Ale i bez takové pomoci najdete školu, kde vás pochopí, dítě do školy přijmou a pomůžou mu překonat problémy spojené se změnou školy.

 

Důležitá poznámka na závěr:

nejsem pedagog ani psycholog. Výše uvedené názory jsou pouze mými neodbornými názory. Nechci tímto nikoho poškodit ani očerňovat - záměrně neuvádím jména osob ani názvy zařízení. Vzhledem k tomu, že zde na webových stránkách nemám uvedeno jméno ani adresu, jsou konkrétní osoby nedohledatelné, tudíž ani nemůže dojít tímto článečkem k porušení nějakého jejich práva! Věřím však tomu, že se v mé úvaze mohou některé osoby poznat a že jim to nebude příjemné. Ale to je jejich problém a já s tím nehodlám vůbec nic dělat. Mě se také nelíbí jejich přístup k mému problému a jejich další postup či účast v řešení daného problému ….. a jim je to také jedno.

A proč si tu vlastně „vylévám srdíčko“? Proto, aby rodiče, kteří se dostanou do podobné situace, prohlédli mnohem dříve než já a ušetřili tak své dítě dalšího ponižování a to jak ze strany spolužáků, tak ze strany pedagogů.

 

Pro ty, co by chtěli přidat osobní zkušenost či názor, přidávám prostor pro příspěvky.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

pro Helenu Dufkovou

(Iveta M., 19. 6. 2009 14:38)

Je krásné číst, že se našel pedagog, který byl ochoten se k šikaně ve třídě "postavit čelem" a řešit ji. Kéž by takových bylo více :-).
Já jsem se, bohužel, setkala právě s opačným případem a s tím, že se ředitelka školy uchýlila ke lži i v případě, kde se pravda dá docela snadno prokázat (a taky na příslušných místech byla prokázána) existujícím dokladem.
Především jsem ale šťastná, že můj syn má již dnes klid na učení, má nové kamarády a do školy, kam jsem ho přeložila, chodí rád a bez strachu ze spolužáků a z učitelů.
Těm, kteří nám v této situaci podali pomocnou ruku, velmi děkuji.

Šikana

(Helena Dufková, 3. 5. 2009 1:55)

Je krásné číst, jak se učitelé a ředitelé bojí řešit šikanu na škole. Učím už třicet let a nikdy jsem se nebála vyjádřit žákům svůj názor na jejich chování. Možná mě nenávidějí, možná mě někteří uznávají, to je život. Kolegyně nedávno řešila problém šikany žáka ve své třídě. Byl zcela nekomunikativní, jeho reakce přímo vybízely k šikaně. Docházela k rodičům, snažila se je přesvědčit o změně přístupu žáka ke spolužákům - marně. Snažila se jednat s rodiči ostatních žáků, se žáky samými.... marná snaha. Nakonec přistoupila k trestům. Rozdala ředitelské, třídní důtky, napomenutí třídního učitele (to dostala i má dcera za pasivní přístup k ubližování spolužákovi, což jsem bez protestu akceptovala). Zajímavé je, že rodiče dvou žáků, kteří byli postiženi těmi nejlehčími "tresty", na nás zavolali školskou inspekci. Není podstatné, že inspekce nezjistila žádné naše pochybení. Důležité je, že spolupráce rodičů a školy ztroskotává na neochotě rodiny přiznat chybu ve výchově. Mnozí rodiče se snaží na své děti zapůsobit tím: "Já tě ochráním, nikdo ti nebude ubližovat, heč - jaký já jsem rodič!". ale nejsou ochotni zjistit podstatu věci. Kolikrát jsme zažili situace na třídních schůzkách, když jsme varovali rodiče, že jejich dítě se chová problematicky. "Není možná, doma je hodný, poslouchá!" - a v deváté třídě najednou: "My si s ním nevíme rady, on nás neposlouchá, chová se...."
Souhlasím - internet s hrami a omezenou komunikací na ICQ, agrese v amerických filmech - ale hlavně absolutní nedostatek komunikace v rodinách. Kde jsou společně trávené víkendy, debaty o problémech, společné hry a návštěvy divadel....? Dnešní děti jsou citově velmi chudé, ale můžeme za to sami, my rodiče. Vzpomínám si na svého syna, který v 9 letech dostal videorekordér - a černé kazety. Společně jsme s napětím sledovali Predátora, Terminátora a další "báječné" americké mlátičky včetně prvních dílů Vetřelců. Ale vždycky jsme si o nich povídali, co je trik, jak se to dělá, co je dobré a co je špatné. Jen jednou za život si troufl na mladšího - a pod vlivem matky hned svou snahu vzdal. Naštěstí - a za to jsem mu hluboce vděčna dodnes.

z jiného pohledu

(Iva Stránská, 30. 3. 2009 20:28)

Šikana je pro žáka určitě příšerná zkušenost a jednoznačně bych doporučila změnu školy. A samozřejmě taky návštěvu psychologa s vlastním dítkem, aby mu poradil, jak na to v dalším působišti. Ono to často začíná snahou někoho se zviditelnit schováním sešitu, knížky, ... Toto jsem řešila u prváčků (8. třída) jako třídní nedávno. Měli ke mně ovšem důvěru a já to nenabonzovala kdo to řekl a jen jsem tomu věnovala "povídání" a tohle na gymplu stačí.
Problém určitě nevyřeší nějaké nařízení nebo zákon. Na straně školy je problém všeho zakopaný v tom, že ředitel nemůže opravdu dobré učitele zaplatit jako jsou jiní kvalitní vysokoškoláci placeni v jiných oborech. Takže ve školství - a v tom základním obzvlášť - zůstává pár nadšenců a zbytek jsou nešťastníci, kteří to bohužel vystudovali. To, co k nám chodí na praxi a chce posléze učit, má z 95% naprosto nulovou přirozenou autoritu a obecně by je neposlechla ani naše Šeryna:-)). Kdyby to bylo prestižní dobře placené povolání, mohli by si ředitelé vybírat z davů schopných učitelů pro které to není jen povolání, kteří se umějí do dětí vcítit... A samozřejmě kdyby si ředitel vybíral špatně ("odměny neschopným kamarádíčkům"), šla by škola do kytek a odcházeli by žáci a zřizovatel by vyměnil ředitele. Nejde mi o plošné zvednutí financí pro všechny, většina z nás by si podle mě přidat nezaslouží. Ale znám kolegy, kteří byli milováni a žili i pro mimoškolní aktivity a ze školství s těžkým srdcem odcházeli, protože holt musí živit rodinu... Tak toto by se nemělo stávat.
Druhá věc je na straně rodiny a i médií, trávení volného času. Za nás nebylo všude kolem tolik násilí, tolik návodů pro hajzlíky jak se předvést, drogy nebyly dostupné, učitel mohl lumpovi dát herdu a nikoho nenapadlo, že to není normální. Dnes se nesmí vlepit ani vlastnímu dítěti, cizí dítě nesmíte ani silněji stisknout když chce napadnout spolužáka. Žáček dostal důtku protože se prokázalo že vyhazoval z okna role nového WC papíru a další cpal do WC a druhý den navštívil školu právní zástupce rodiny. U nás tedy nepochodil, ale je tohle normální? Něco s lumpem co šikanuje uděláte a další tři týdny má škola na krku právníky dotčené rodiny a vy nemáte čas dělt práci učitele, jen řešíte tohle. Opravdu se do toho ti méně schopní a slabí učitelé budou pouštět? A taky u nás máme v tomto podporu vedení, když ji nemáte, asi byste do toho taky nešli... Je to hrůza pro dotčené děti a taky pro celý kolektiv třídy, kde se deformují mladé a ohebné dušičky... To mně vadí hodně, ale já jsem stará garda...

skvěle formulováno

(Hana, 29. 3. 2009 20:06)

To co jsi napsala je jen stručným úvodem k tomu co se na školách děje a plně souhlasím s tvým názorem.Můžeme jen doufat,že se kompetetní lidé chytí za hlavu a začnou současnou situaci řešit.Když se vrátím do takzvané temné komunistické minulosti,kdy každé dítě muselo navštěvovat nějaký zájmový kroužek a nemělo čas na vylomeniny.Jistě i v té době šikana existovala,ale buď nebyla v takové míře,nebo se o ní nemluvilo,to už neumím posoudit,ale jisté je,že děti měli přece jen trošku jiné zájmy.Tak můžeme jen doufat,že se situace pohne k lepšímu.

naprostý souhlas!

(Evík, 26. 3. 2009 14:23)

Moc krásně jsi to napsala - naprosto výstižně! Když jsem byla na základní škole, zažila jsem si šikanu nejen od spolužáků, ale dokonce i od třídní učitelky na vlastní kůži, takže naprosto chápu, jak je ponižovanému dítěti a jak se v takové situaci cítí jeho matka.
K Tvému článku bych si dovolila jednu vlastní úvahu, která na Tvé vyjádření vlastně navazuje. V poslední době se smutně často ze zpravodajství z celého světa dozvídáme, jak nějaký žák ve škole postřílel pedagogy a spolužáky, či jak se rozhodl do povětří vyhodit přímo celou školu.....Domnívám se, že za mnohými těmito pokusy (nebo bohužel už dokonanými činy) stojí právě šikana, kterou mladý člověk tak dlouho musel, aniž by mu někdo podal pomocnou ruku, snášet, až se v něm všechno vzbouřilo a rozhodl se k radikálnímu kroku....:-(
Proto když jsem dnes na internetu četla tento článek:
http://www.novinky.cz/krimi/164863-mladik-z-domazlic-napsal-slohovou-praci-o-tom-jak-zautoci-na-skolu.html , a i reakce lidí pod článkem,že by snad všichni toho kluka tvrdě potrestali, hned mě napadlo, jestli se třeba někdo zamyslel nad tím, že by to od toho kluka mohl být zoufalý pokus upozornit na to, že něco není v pořádku....Mladý mozek se s šikanou vyrovnává po svém a je-li oběť už dostatečně zdeptaná, může se cítit lépe, zbaví-li se zdroje týrání své osoby.....To, že to zoufalá oběť udělá tak hrozným způsobem si už, podle mě, není pořádně schopna uvědomit.:-(
Přesně jak píšeš, kdyby se učité více zabývali svými žáky, nepřehlíželi jejich signály, že se něco děje, ale kdyby se i rodiče více zabývali svými dětmi a více jim důvěřovali, nemuselo by k tam otřesným případům docházet.
Ten svůj článek bys měla poslat do novin, aby se víc lidí chytlo za nos!!!
Jinak Ti moc fandím, že ses nebála něco takového napsat a držím palečky, aby to v tom Tvém případě vše dobře dopadlo a pravda vyšla najevo.

Článek

(Alča & Max (www.chodskypes.ic.cz), 24. 3. 2009 16:43)

Moc pěkně napsané. Doufám, že se nad tímhle článkem spousta lidí zamyslí.