Jdi na obsah Jdi na menu
 


Okolo Lednických rybníků

7. 3. 2007

Výlet s chodskými psy: Naučná stezka okolo Lednických rybníků

 

 

Tuhle trasu už jsem vlastně jednou absolvoval, jenže jsme ji proběhli s páníčkem v takovém trysku, že vůbec neškodilo si ji projít znovu a normálním pochodovým tempem.

 

Nachází se totiž v kraji, kde je velmi krásná příroda.

 

Rybniční soustava je dílo ze začátku 15. století. Začíná rybníkem Nesyt, který je 325 ha velký - to znamená, že jde o největší rybník na Moravě. Další rybníky jsou Hlohovecký, Prostřední, Mlýnský, Zámecký a Podzámecký. Zarůstající vodní plochy se staly významným hnízdištěm a zastávkou na tazích vodního ptactva. Z tohoto důvodu zde byla zřízena již v roce 1953 národní přírodní rezervace. Od roku 1990 je oblast zařazena navíc do seznamu mezinárodně významných mokřadů.
Celý Lednicko-valtický areál byl v roce 1996 zařazen do seznamu Světového přírodního a kulturního dědictví organizace UNESCO. V okolí rybníků je řada romantických staveb, zasazených působivě do krajiny. Pohledy směřují ke krajinným dominantám - stavbám, skupinám stromů, vodní hladině, ve které se vše zrcadlí. Dnes břehy rybníků zarůstají rákosinami a průhledy postupně mizí. Na druhou stranu je tato situace výhodná pro většinu živočichů - především pro ptáky, kteří získávají další prostor ke hnízdění. V létě a hlavně na podzim jsou zde hejna divokých husí o tisících kusech, na rybnících hnízdí jen několik párů. Najdeme zde různé druhy kachen, labutě, volavky a kormorány, hnízdí zde i téměř vymizelý bukáček malý. Ptáky můžeme dobře pozorovat z dřevěné věže, která je zde za tímto účelem zřízena.

 

Rybníky byly původně určeny k chovu ryb a to je dodnes jejich hlavní funkce. Hlavní rybou tu bývá obvykle kapr - ten zde dorůstá až do váhy 5 kg. V rybnících se chovají i další - vedlejší ryby jako je štika, lín, candát, sumec, úhoř. Setkáme se ovšem i s dalšími rybami, které rybáři označují jako plevelné. Plevelné ryby se rychle rozmnožují a pochopitelně potravně konkurují rybí násadě. Zdejší rybníkáři hospodaří na rozdíl od českých v rybnících, které mají teplejší vodu. To je velká výhoda - ryby zde rychleji rostou.

 

 


Naším cílem bylo obejít naučnou stezku okolo Mlýnského, Prostředního a Hlohoveckého rybníka.

 

Na parkovišti se sešlo  moc psů a moc lidiček (přesný počet má napsaný Lucie a brzy ho prozradí i ostatním na stránkách KPCHP ve zprávě z výletu).Někteří nedočkavci přijeli na místo srazu až o 40 minut dříve (že jo, paničko J).

 

Naši dvounožci se nejdříve posilnili na cestu koláči od Pavly a vyrazili jsme na cestu.

 

Náš hyperaktivní Rexík si výlet zpestřoval pravidelnou koupelí a vlezl do rybníka vždy, kdy to bylo jen trošku možné. Nechápu, proč leze do vody až po břicho, když se chce jen napít a ne plavat. Zjistil jsem, že takových vodních šílenců je mezi chodskými psy více.

 

A tak jsme, při pohledu na chodskou smečku dovádějící ve vodě, málem přehlédli Apollonův chrám, který v současné době prochází rekonstrukcí.

 

První kraťounké zastavení se konalo u dřevěné vyhlídky, odkud jsme se vydali na rozcestí, kde naši dvounožci diskutovali, zda si trasu trošku prodlouží o výšlap k Chrámu u Tří Grácií. Bylo rozhodnuto, že když už jsme tak blízko, tak by bylo škoda Tři Grácie nevidět. Vydali jsme se tedy pěšinou okolo statku Nové dvory k chrámu. Tři Grácie jsme ale stejně neviděli, protože byly ukryty v plechovém stanu (to aby je zima a mráz nepoškodili). Zato jsme se zde seznámili s místní obyvatelkou, která se na naši (převážně) chodskou smečku přišla podívat na vlastní oči, zajímala se, co je to za plemeno a chválila, že všichni pejsci umí moc pěkně poslouchat. První přestávku využili někteří k odpočinku, jiní k fotografování, další k výcviku, hyperaktivní jedinci k honičkám a ti „chytřejší“ k loudění svačin na dvounožcích. Borderka Kačka se na každé zastávce věnovala tunelování a pokud se svačilo, tak loudění svačin. Natolik se skamarádila s naším Radkem, že jsem začal mít obavy, abychom si ji neodvezli domů.

 

 

 

 

 

 

 

Druhá přestávka byla přesně v polovině cesty – u Hraničního zámečku. Tam se někteří vrátili do dětských let a zařádili si na dětském hřišti se skluzavkou. Já jsem neřádil, protože jsem hlídal svého páníčka a jeho batoh s kuřecími řízky. Panička zřejmě dobře tušila, že pokud budou na obzoru řízky, tak nehrozí, že bych se od nich (od těch řízků) vzdálil a proto pustila z ruky moje vodítko. Choval jsem se slušně (tzn. nikam jsem nezdrhl), protože jsem měl spoustu práce s hlídáním řízků. Proto mi byla dána důvěra a kousek cesty jsem mohl jít tak jako ostatní psi „bez přívěsku“ (tzn. bez paničky na druhém konci vodítka).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Snad se všemi psy (kromě mě a dalmatina Axíka) cloumaly hormony a psí dámy a jejich dvounožci se občas museli pořádně ohánět, aby dotěry odehnali.

 

 

 

 

 

 

 

 


Na třetím zastavení, u Rybničního zámečku, se vzbouřily hormony i našemu Rexíkovi a beznadějně se zamiloval do Charismy Daraskár. 

A protože s ním nebyla rozumná řeč, tak si po zbytek cesty procvičoval chůzi u nohy a ťapkal vedle Radka na vodítku.

 

 

 

 

Na parkovišti jsme si velmi rádi vlezli do auta a hned jsme začali odpočívat. Naši dvounožci se ještě domluvili na trase dalšího výletu (zdá se, že tentokrát to bude „v našem rajonu“) a pak už jsme se vydali na cestu k domovu. Všichni jsme byli pořádně unavení, ale nadšení z krásně prožitého dne se senza lidmi.

 

 

 

 

 

Fotografie z výletu mám zde:

 

http://www.foto-album.cz/album.asp?Id=10154&Count=0