Jdi na obsah Jdi na menu
 


Okolo řeky Moravy

23. 8. 2007

Trasu jsme naplánovali na cca 10-12 km. Do Vnorov vedla cesta po staré panelové silnici, proto jsme si psiska přivázali na delší šňůry jako na dogtreku a čekali, kdy nás těmi špagáty sešněrují do jednoho klubka. Kupodivu se nic takového nestalo. Falča se jmenoval do funkce vůdčího psa, nacpal se do čela, nasadil prudké pochodové tempo a solidně mamku táhl vpřed. To se ví, že jsem jí ten „falipohon“ záviděl a proto jsem začal prosazovat výměnu psů. Pak ale Rexík přestal dělat své obvyklé skopičiny (asi měl strach, že ho fakt vyměním), přiřadil se vedle Falka a pěkně šel po jeho boku. Těsně před obcí Vnorovy jsme udělali menší přestávku. Potkali jsme cyklisty, kteří se nás ptali kam vede panelová silnice. Protože nemluvili česky ani rusky a mamce naopak nic neříká němčina ani angličtina, museli se domlouvat pomocí mapy a posunků. Domluvili se velmi dobře. Mamka jim správně zorientovala mapu a ukázala jim na ní (a pak i „v reálu“, tzn. v terénu) okolní obce, železnici a silnici. Pozornosti cyklistů neunikl náš Faloušek. Ukázali na něj se slovy „siberian husky, yes“. Pak si začali prohlížet Rexe a tázavě se podívali na mamku. K mému velkému překvapení ze sebe mamka vysoukala větu: „National dog, chodsky dog“ J (na to, že chodila na angličtinu jen měsíc, tak to je slušný výkon). No a pak jsem mamce připomněl, že já umím trochu anglicky ze školy a celkem slušně bych se domluvil, kdyby mě k tomu pustila, neboť jsem cyklistům rozuměl každé slovo. Tak třeba příště.

Prošli jsme obcí Vnorovy a došli o řece Moravě. Tady už jsem si musel dát Rexe na kratší šňůru, protože mě neustále tahal k vodě a nechápal, že se s ním nebudu prodírat metrovými kopřivami, aby se mohl vyčváchat. Brzy jsme našli vhodný přístup k vodě a náš chodský vodník si konečně mohl skočit do vody. Sice se mu moc nepozdávalo, že jsme si ho připnuli na dlouhou šňůru. naše důvody jistě pochopil v okamžiku, kdy se rozhodl přímo z proudu přiaportovat kolem plovoucí větev. Z výchovných důvodů jsem ho nechal chvilku hrabat vodu naprázdno proti proudu, ale pak jsem za šňůru zatáhl a pomohl Rexíkovi mimo proud.

Cesta okolo Moravy byla moc pěkná, ale pak nám začal dělat starosti kulhající Faloušek. Aby si mohl odpočinout, udělali jsme na malé písečné pláži u vody ještě jednu delší přestávku. Fali si ve vodě ochladil tlapky a uložil se k odpočinku do chladného stínu pod vysokou trávou. My jsme s Rexem, na kterém únava vůbec nebyla znát, dováděli ve vodě. Až doposud to byl moc příjemně strávený  den.

Další část trasy vedla po žlutém turistickém značení lesem a lesní cestou. Na lesní cestě jsme potkali člověka jedoucího na babetě v doprovodu tří psů, kteří nebyli na vodítku a neměli ani náhubky. Psi se k nám vrhli, ti menší (dva jagteriéři)  mi začali útočit na nohy a když jsem uskočil, tak se vrhli na Rexíka. Ten velký (setr) se mi chystal skočit na ruku v okamžiku, kdy jsem okolo sebe mával vodítkem a snažil se bránit Rexíka před jagteriéry. Pak už přiběhla mamka s Falkem, odehnali setra a Fali se zakousl do krku jednomu jagretiérovi a donutil ho, aby pustil Rexíka. Druhý jagteriér pak Rexe pustil také, ale neustále na nás všichni tři útočili. Pak konečně přiběhl majitel těch psů (poté, co si odstavil babetu na stojan) a začal na ně křičet a odkopávat.) je od nás. Ti psi ho vůbec neposlouchali a podle toho, jak do nich kopal, mě na okamžik napadlo, že asi vůbec nejsou jeho a že jen tak náhodou jede okolo a přiběhl nám na pomoc. Skutečnost byla jiná: psi byli jeho a pán byl dokonce nejen rybář (jak sám říkal), ale i člen myslivecké stráže a středoškolský profesor (říkal, že učí na Gymnáziu ve Strážnici). Jednoho jagteriéra držel v náručí a ten pořád štěkal a mrskal sebou, dalšího jagteriéra a setra museli maminka s Falkem nestále odhánět. Byl to hrozný zážitek. Strachy jsem se třepal a měl jsem obavy o Rexíka, který kulhal a z tlapek mu tekla krev L.

Pomalu jsme se vydali dál po cestě k blízké zahrádkářské osadě. a aby toho nebylo málo, tak nám ještě jedna „přívětivá“ zahrádkářka seřvala, že jdeme po soukromé cestě a turistická značka vede krajem lesa. Je pravda, že tom šoku jsme si odbočení nevšimli, protože bylo přesně v místě, kde jsme všichni spíše koukali na psy a ne na turistické značení. Po příchodu do Strážnice jsme zamířili s Rexem k místnímu veterináři a pak na Policii, abychom oznámili napadení psy. Pochopil jsem, že Policie vůbec nemá zájem něco takového řešit, ale maminka se nenechala odbýt a donutila policistu, aby s námi sepsal Protokol. Policista postup dlouze s někým konzultoval, pak chvilku dělal mamince přednášku o tom, že zvíře není věc a že má svá práva a na ochranu těch práv, že je zákon. nakonec mu unavená mamka důrazně vysvětlila, že Občanský zákoník pohlíží na psa jako na věc a když pak odcitovala přesně i číslo zákoníku, policista konečně usedl ke klávesnici a začal tvořit Protokol. Trvalo mu to neuvěřitelně dlouho.

Naopak pan veterinář byl na nás moc hodný, ochotně oba naše pejsky prohlédl. Fali neutržil žádný šrám. Zato Rexík měl stržený drápek na předním paspárku (na druhé tlapce měl tentýž drápek také poraněný), pokousané všechny čtyři nohy (nejvíce pravou zadní) a vyškubnuté chomáče srsti na několika místech. Jeho dlouhá a hustá srst mu ochránila bříško před pokousáním. Pan doktor Rexíka ošetřil a objednal nás na další den na kontrolu a další ATB injekci.

Domů jsme se dostali až okolo osmé hodiny večer. Byli jsme unavení a ještě stále trochu otřesení. V noci mě ze spaní budily hrozné sny, ve kterých jsem se pořád vracel do lesa a bránil sebe, Rexe, maminku a Falka před rozzuřenou smečkou psů.

Tento nepříjemný zážitek v lese nám zkazil nejen celý výlet, ale i celý týden dovolené. Měli jsme naplánováno, že si s Rexíkem nacvičíme něco z agility a potrénujeme obíhání zástěn – revíry a zajedeme si za Luckou na cvičák. Nakonec jsme s Rexem nemohli chodit ani na stopy L. Na dalším výletě jsme byli bez psů (těm dělal na chatě společnost tatínek) a jeli jsme na kole. V agility Rexíka zastoupil Falča a ochotně se mnou nechal dirigovat po parkuru, takže jsem si mohl procvičit alespoň správné navádění psa na překážky. Mamka říkala, že když se mi podaří navést správně na překážku našeho Falouška, tak s Rexíkem to pak nebude vůbec žádný problém.

Z toho, jestli bude Rex správně nabíhat na překážky zas tak velký strach nemám. Rexík je šikulka, on se to brzy doučí. Důležité pro mě bude, aby se mu pokousaná noha uzdravila a mohl dále pokračovat ve sportování. Otevřenou otázkou zatím také zůstává, jestli dokáže Rex na tuto nepříjemnou událost zapomenout.

 

 

 

 

 

Radek M.

 

 

 

PS:

fotky z výletu jsou ZDE

 

 

……. a co o celé události říká mamka ? Čtěte dál !

 

 


Výlet okolo Moravy aneb co k tomu dodat?

 

 

Radek celou nepříjemnou událost popsal velmi dobře a určitě bylo pro něj velmi těžké znovu se k ní vracet, byť jen ve vzpomínkách. Mě samotné se do toho nechtělo a proto jsem uvítala, že už měl na toto téma Ráďa několik poznámek v počítači, na jejichž základě jsem mu pomohla stvořit jeho článeček.

Abych se neopakovala, shrnu své zážitky a postřehy do jednotlivých bodů.

 

 

-         úvodem je nutno říci, že oba naši psi byli na vodítkách, tzn. pod kontrolou.

-         cizí psy jsem zahlédla poměrně brzy (byli dříve slyšet než vidět, jejich štěkot se rozléhal po celém okolí), proto když vyběhli ze zatáčky, měla jsem čas na Radka zavolat, aby se s Rexem zastavil na okraji cesty. Radek poslechl. Já jsem zůstala s Falkem stát opodál. Vím, že se Rexík cítí ve Falkové přítomnosti velmi silný a proto jsem mu naší přítomností nechtěla posilovat sebevědomí. Rex se skutečně choval vzorně, seděl za Radkem a ani nedutal. Vyštěkl až v okamžiku, kdy zuby jagteriérů zacvakaly Radkovi u nohou, a tím odpoutal jejich pozornost od Radka na sebe.

-         vše jsem viděla ze vzdálenosti cca 10 metrů a mohu zodpovědně prohlásit (a to i na základě svých zkušeností se psy), že v tomto případě šlo o útok psů na člověka, i když v konečném důsledku o útok nedokonaný, protože se psi nakonec vrhli a Rexe a útok setra jsem za pomoci Falka odvrátila.

-         původně jsem do této situace vůbec nechtěla dalšího psa zatahovat, ale vývoj situace mi nedal na vybranou, neboť jsem musela jít bránit syna a na nějaké uvazování psa někde u stromu nebyl čas …. a pochybuji, že by Falko za takové situace vydržel ležet na silnici v odložení.

-         velmi mile mě překvapila odvaha Falka (jinak naprosto klidného a konfliktům se vyhýbajícího psa) se kterou se vrhl na pomoc Rexíkovi a Radkovi. „Příchod Falka na scénu“ setra překvapil a zastavil jeho útok na Radka.

-         šokovala mě skutečnost, že psi svého pána absolutně neposlouchali, nereagovali na přivolání, nedali se od své činnosti odvolat. Majitel se bál na své psy sáhnout, aby ho nepokousali. Také na nás už z dálky křičel, abychom mezi psy nestrkali ruce a kopali do nich. Zde si dovolím poznamenat, že do cizích psů bych kopala až v případě, že by byl v přímém ohrožení můj syn nebo já. Ani skutečnost, že kousali do mého psa, nebyla pro mě důvodem, abych do nich kopala !

-         šokovalo mě, že psi pokračovali ve svém útoku, přestože Rex ležel na zemi v podřízené poloze. Proto se domnívám, že v tomto případě šlo o patologické chování (psychicky nenarušený pes nikdy nezaútočí na protivníka-psa, který mu projevil nejvyšší stupeň podřazeného postavení.

-         když jsem se později na majitele těchto psů dotazovala na příslušných úřadech, na Městské policii a u místního veterináře, bylo mi sděleno, že se jedná o psy výborně vycvičené, kteří mají myslivecké zkoušky (zde bych jen připomenula, že výcvik není totéž co výchova), že se jedná o velmi problematického majitele a velmi problematické psy, kteří každou chvilku utečou a způsobí někde škody na drůbeži, že se majitel psům a jejich výchově moc nevěnuje a zběsilý běh psů vedle mopedu slouží pro „vybití“ jejich energie (a šeptem bylo dodáno, že na té babetě jezdí po lese „ožralý jak zákon káže“).

 

 

Když tak o tom všem přemýšlím, dospěla jsem k názoru, jestli to náhodou nejsem já, kdo by se měl omluvit:

-         panu profesorovi za to, že jsem si dovolila vstoupit se synem a se psy do míst, kde on (zřejmě pravidelně) bere své psy na „projížďku“ a zapříčinila tak, že musel sesednout ze svého mopedu a dále za to, že jsem ho viděla ve velmi trapné situaci, kdy ho ani jeden z jeho psů nebral na vědomí

-         policii za to, že jsem si je dovolila obtěžovat s takovou maličkostí jako je napadení dítěte smečkou psů a že kvůli mně byli nuceni opustit své oblíbené stanoviště poblíž jedné nejmenované rekreační oblasti, kde se zraky upřenými na horizont vyčkávají na běžence.

Jestli já bych vlastně neměla nakonec ještě poděkovat:

-         panu profesorovi za to, že jsem měla možnost prožít takové dobrodružství a za tak málo peněz. Skok na laně nebo skok padákem by mě stál rozhodně více než jsem zaplatila u obou veterinářů za ošetření psa. Takže můžu konstatovat, že jsem levně pořídila adrenalinový zážitek pro celou rodinu.

-         panu profesorovi rovněž za to, že díky jeho nezodpovědnému chování a nevychovaným psům, mám teď z naprosto bezproblémového mladého chodského psa, psa se získanou negativní reakcí na ostatní psy, tzn. psa problémového. Takový problémový pes je totiž mezi chodskými psy jev ojedinělý …. takže vlastně jsem získala něco, co hned tak někdo nemá.

 

 

Nyní vážně, bez sarkasmu a ironie:

ten, komu skutečně patří poděkování, je Falko. Bílý, klidný a nekonfliktní pejsek, ale také husky a to se vším, co k huskounům patří a co je jim vlastní. Už dávno není tím malým štěňátkem, které jsem cca před šesti lety objevila v místním útulku, neodolala a vzala si ho domů. Nikdy jsem toho nelitovala. Faloušek je sluníčkem, které mě každý den potěší svým úžasným „huskyúsměvem“ a rozesměje nějakou lumpárnou. Nyní vím, že je i statečným pejskem, který neváhal jít bránit proti relativní přesile tří psů nejen svého psího kamaráda Rexíka, ale i svého malého páníčka Radka.

 

 

 

Jako bonus přikládám DOSLOVNÝ (tzn. i s „hrubkami“) přepis protokolu, který se mnou sepsala Policie. Zde nutno poznamenat, že sepsání tohoto Protokolu jsem si musela vynutit, neboť mi „službu konající příslušník“ neustále tvrdil, že se nic nestalo, že Policie není oprávněná něco takového sepisovat, protože je to záležitost spadající pod zákon o ochraně zvířat. Když jsem si dovolila poznamenat, že se v tomto případě sice opravdu nejedná o napadení člověka psem (a to jen proto, že syn před útočícími jagteriéry včas uskočil), ale že se by se snad mohlo jednat o případ z Občanského zákoníku, kde se hovoří o poškození cizí věci, zatvářil se policista velmi pohoršeně a přísně se mě dotázal, zda považuji svého psa za věc. Odpověděla jsem, že oba své psy považuji za živé a poměrně inteligentní bytosti a to i přesto, že Občanský zákoník to vidí jinak. Po několika telefonátech se svým nadřízeným začal policista konečně sepisovat protokol.

Zde si můžete na vlastní oči přečíst, co cca dvě hodiny sepisoval:

 

Paní „IM“ dnešního dne v 17,40 hod. oznámila pokousání svého psa cizími psi, kdy celá věc se odhrála dnešního dne v 15,45 hod. na turistické stezce mezi Véškami a Žabným. Celá věc je vedena na zdejší součásti policie pod výše uvedeným číslem jednacím.

Úřední záznam o podaném vysvětlení:

 

Dnešního dne byla na turistickém výletě v k.ú. Strážnice mezi částí zv. Véšky a Žabné na turistické stezce po žluté, kdy při chůzi se svým synem „R“ dostala z lesné cesty od kanálu na druhou cestu vedoucí od rekreačních chat k hlavní cestě. Při vstupu na tuto polní cestu se dala se svým synem a dvěma psy do leva. Po ujití asi 100 metrů ze zatáčky vyjel na mopedu nějaký pán, který měl u sebe navolno tři psy. Dva menší rasy asi Jagteriér a jeden velký zřejmě Irský Setr. Paní „M“ zavolala na svého syna ať se se psem zastaví. Druhého měla u sebe taktéž na vodítku. Paní „M“ požádala neznámého muže ať si své psy zavolá a uklidní si je. psi však na jeho volání nereagovali a rozběhli se přímo k synovi. „R“ uskočil a cizí psi se vrhli přímo na mého Chodského psa, kterého měl na vodítku. V tuto dobu došlo k pokousání přední pravé a zadní pravé nohy Chodského psa. Neznámý muž volal na „R“ ať mezi ně nestrká ruce a by ho nepokousali. Dle názoru „M“ cizí Irský setr se chystal napadnout jejího syna a z toho důvodu hned šla bránit syna a Irský setr zaútočil na psa, kterého měla na vodítku na Sibiřského Huskyho. Husky začal bránit sebe i druhého psa paní „M“ jakožto i jejího syna. Muž přiběhl k nám a jednoho ze svých psů si vzal do náruče a ostatní dva společně odehnali větvemi od sebe. Cizí psi nereagovali na povely majitele ale Irský Setr částečně reagoval. Cizí psi neustále kroužili kolem nás. Poté co se celý incident odehrál se neznámý muž představil jako „PM“ s tím, že učí ve Strážnickém Gymnáziu a jede krmit ryby. Bohužel se neproukázal OP z důvodu nezvladatelnosti svých psů. Dále p. „M“ uvedl že psi z průkazem původu a jsou očkováni. Se psy vyhledá veterinární vyšetření a zprávu dodá na zdejší součást policie.

 

Syn „RM“ potvrdil výpověď matky.

 

 

 

Vysvětlení zaznamenal „JP“.

 

 

 

Co k tomu dodat:

sepsání trvalo více než dvě hodiny a ještě je v tom zápise chyb jak maku, je to sepsáno v šíleném slohu bez ohledu na „osobu, číslo a čas“ a mnohdy to vůbec nedává smysl. Kéž by ti policisté někdy psali přesně to, co je jim diktováno a nevkládali do toho svůj styl a nápady „ze své vlastní tykve“. Studují střední školy, studují vysoké školy a tohle je výsledek práce středoškoláka ne-li dokonce vysokoškoláka L . Vyslovila jsem své výhrady k Zápisu a nabídla policistovi, že celý Protokol přepíšu tak, aby dával smysl a nebyly v něm chyby. Odmítl mě pustit ke klávesnici a dokonce i k psacímu stroji. Bylo mi stydno podepsat něco takového, ale protože hrozilo nebezpečí, že přepisování Protokolu policistou by trvalo nejspíše další dvě hodiny, tak jsem nakonec podepsala, neboť jsem naznala, že je důležitější jít zjistit, zda je již doma místní vetrinář a nechat konečně prohlédnout Rexe i Falka.