Psí strašidlo
Jak už jsem psala v předchozím příběhu, máme zahradu rozdělenou plaňkovým plotem na oddělení pro psy a oddělení pro lidi. Jednoho dne se manžel rozhodl, že už má dost těch věčně špinavých dveří od zahrady, které, jen co je někdo umyje, zase naši dva psi zřídí svými tlapkami k nepoznání. Nutno poznamenat, že Rex toho (ve svém věku a s bolavými klouby) moc po dveřích nenaskákal….zato Fali dokázal na svých dlouhých a svalnatých nohách, doskočit hodně vysoko a klidně otisknout zablácenou tlapku těsně pod horní okraj dveří, což zřejmě považoval za úžasnou zábavu.
A tak se stalo, že manžel vyrobil krásnou branku (kovový rám, dřevěné příčky, pojezdová kolečka na spodní části rámu). Hned při prvním zavření branky dali psi svůj nesouhlas hlasitě najevo…..zavřená branka jim totiž znemožnila přístup ke vstupním dveřím (ze zahrady do domu). Během odpoledne a večera se zdálo, že si psi zvykli…..
Jenže v noci nás probudil hrůzostrašný zvuk ….. rána vycházela ze stěn a pomalu odeznívala…v úleku jsme se na posteli doslova posadili….pak se ozvalo vytí našeho Faliho a za moment opět ta strašná rána….ale to už stála celá naše rodinka nastoupená u okna a sledovala dění na zahradě. Byl zrovna úplněk….Faliho to zřejmě vyburcovalo ke zvýšené aktivitě….běhal mezi novou brankou a hromadou kompostu: vždy, když přiběhl k brance, tak za její spodní rám zaháknul přední tlapky, zapřel se zadníma do země a potáhl…..kovový rám se částečně vychýlil…..a pak Fali rám pustil…..ozvala se hrozná rána, protože rám narazil do sloupku, který byl ukotvený k dílně, dílna je konstrukčně propojená s domem….a tak se stalo, že jsme ránu slyšeli ze všech stran…..Fali počkal, až rezonance dozní, vyběhl na hromadu kompostu na opačném konci zahrady a mocně zavyl……a tak to opakoval až do té doby, než jsem sešla dolů a branku otevřela……psi se uvelebili u domovních dveří a byl klid.
A pak byl zase jindy úplněk a nás v noci probudil zvláštní štabarc a něco jako vrčení, pak štěkání a nakonec kňučení. Nejdříve mě napadlo, že to psí trdlo zase někam strčilo hlavu a nemůže ji dostat zpět….opět se celá rodina shromáždila u okna a sledovala zahradu. Fali nikde, jen jeho bouda se otřásala a vycházely z ní ony podivné zvuky. Vyběhli jsme na zahradu, abychom zjistili, co se Falouškovi stalo…..Faloušek ulovil ježka, odnesl si ho do boudy a tam se rozčiloval, že ho nemůže rozbalit.
Když manžel zjistil, že se jeho chlupatému miláčkovi nic hrozného nestalo, zavelel směrem k rodině (tedy, směrem ke mně a k dětem): „Seberte mu někdo toho ježka, ať můžeme jít spát“……..a sám hned část svého povelu splnil….odešel i s mladším synem zpět do domu a zalezli do postelí. A tak jsme se starším synem začali přemýšlet, jak ježka zachránit. Pro upřesnění situace nutno říci, že ježek byl v boudě jako v kleci. Fali střežil vchod do boudy a kdykoliv se nám ježka podařilo z boudy krátkými hráběmi (neboť dlouhé se tam nevlezly ani omylem) vyhrábnout, rychle ho vzal do zubů a zanesl zpět do boudy….tahle zajímavá hra ho očividně bavila více než nás rozespalé…..nabízela se sice ještě možnost vytáhnout ježka z boudy přes odklopenou střechu, jenže střecha byla zaskládaná hromadou desek, které (jak jsem vtipně poznamenala) bychom ve dvou odskládávali až do rána….nu, dnes již vím, že jsme možná měli odskládávat…..Jenže my jsme zvolili metodu „povel, hrábě a lopata“…tzn. já povelem „vytáhla“ Faliho z boudy a přidržela za obojek….Tomáš vyštáral ježka z boudy (několikrát se mu v boudě ještě zapříčily ony nejkratší hrábě) a nabral ho na lopatu…jenže pak sebou Fali vždy cuknul, ježka nám z lopaty sebral a „alou“ s ním zpět do boudy…(zde je nutno poznamenat, že nás manžel přišel jednou k oknu upozornit, abychom se venku chovali tiše a nedělali tam s tím psem a ježkem takový rámus….upřímně řečeno: právě to byl ten okamžik, kdy se mi asi chtělo zařvat ze všech sil: „Jdi do….“) …místo toho jsme našli kus překližky a hra mohla pokračovat…..překližkou jsem, ihned po naložení ježka na lopatu, zahradila vstup do boudy….jenže překližka se u vstupu musela nějak přidržet…tak třeba bych ji mohla držet kolenem….jenže to jsem zase nemohla pevně držet Falka …a tak byl Fali zase „v akci“ (hra ho bavila stále víc a víc….taková to je legrace, když se s ním panička pere o ten pichlavý míč), ježka nám zase sebral a navíc se s ježkem v zubech začal točit mezi námi, takže nám ježčími bodlinami řádně poškrábal nohy.
Když jsem ucítila ježčí bodliny na holých nohách, tak jsem se probrala do zcela bdělého stavu a začala logicky uvažovat: psa jsem strčila do domu a zamkla dveře (aby si je nemohl otevřít)….ježka jsme naložili na lopatu a opatrně přendali přes plot na pěšinku …..jak jednoduché!
Pokud si teď říkáte něco ve smyslu „jak stará, tak hloupá“…..máte pravdu…..já si to říkala také, když jsem si pak doma prohlížela poškrabané nohy a navíc pohledem na hodiny zjistila, že naše“noční bojová hra“ trvala přesně hodinu (od 02,00 do 03,00).
A ještě do třetice o strašení:
Když Rex umřel, Fali se ocitl na zahradě sám a proto se přestěhoval za námi do domu….nu, dobrá, stejně jsme měli v plánu vyzkoušet, jestli se Fali umí slušně chovat v bytě, abychom ho mohli vzít sebou na chatu. Faloušek byl hodný, milý, čistotný, ale trošku nepořádný. V noci vždy vytahal svoje hračky z košíku a dvě nejoblíbenější (gumové pískací zajíce) umístil tak, že jsem je cestou na záchod nemohla minout….vždy jsem šlápla na oba dva….první sice nepískl, ale vylekal mě, zato ten druhý (nastražený na dalším kroku) nejenže hlasitě pískal, ale téměř vždy mi z něj po sešlápnutí vytekly na nohu Faliho sliny (jak zajíce večer ožužlával)……další noc jsem si dávala mezi dveřmi do ložnice pořádný pozor…..jenže zajíci na mě čekali ve dveřích z obýváku na chodbu (a za nimi Fali s „huskyúsměvem č. 3“ – tím nejširším)…..neomylně jsem opět šlápla na oba a ještě k tomu pořádně vyjekla a probudila manžela i oba syny. Bystré zvíře však brzy "vyčíhlo", že v noci chodím do dětského pokoje přikrývat kluky. Příští týden tedy noční "šou" s názvem "Jak nastražím zaječí tak panička zaječí" mohla vesele pokračovat, neboť zajíci (a samozřejmě Fali) na mě číhali v dětském pokoji. A tak mě Fali „nachytal“ celkem čtyřikrát….no, a pak už jsem si začala na svých nočních pochůzkách po bytě svítit pod nohy baterkou.