Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pes a zahrada

27. 2. 2007

 Obrazek

Mezi alternativní zaměstnání psa prý bezesporu patří i různé psí hry a aktivity na zahradě. Já si však stále ještě nejsem jistá, jestli se v případě našich dvou psů (vlčího špice Rexe a sibiřského huskyho Falka) jednalo o vhodné a žádoucí aktivity.

Posuďte sami:

My máme zahradu rozdělenou dřeveným (tzv. plaňkovým) plotem (vysokým asi 1,1m) na „psí oddělení“ a část pro lidi, květiny, záhonky,… K tomuto opatření jsme přistoupili poté, co nám Rexik zadupal do země všechny narcisy, tulipány, kosatce,…. a ostatní květiny, prolehl všechna okna na pařeništi a kompletně vyhrabal záhon cibule a záhony česneku (obzvláště ty česneky skvěle létaly vzduchem). Víc už toho opravdu nestihl, protože pak jsme rychle udělali již zmiňovaný dělící plot. Později ještě babičce vytahal mezerami mezi příčkami plotu všechny trsy chryzantém a roztrhal jedno památeční povlečení na peřiny – ale to beztak byla její vina. Neměla být tak tvrdohlavá a trvat na tom, že sušák na prádlo zůstane zabudovaný na „psí polovině“ zahrady. Ale i tak měl Rex na svém kontě za celý svůj život (což bylo 15,5 let), méně škod než miláček Fali za čtyři roky.

K Falkovým povedeným kouskům patří bezpochyby „naporcování“ 20-ti metrové zahradní hadice na kousky o délce cca 50 cm. Velký úspěch měla také jeho „překážková dráha napříč fóliovníkem“, kdy silnou fólii prokousal hned ve dvou stěnách (a to vždy jednu díru výše – pro sebe na proskakování a další díru dole – pro starého Rexe na prolézání). A protože fóliovník tvoří součást již zmíněného dělícího plotu v zahradě, mohli se psi po provedení této speciální úpravy, prohánět opět po celé zahradě. Manžel se kupodivu nezlobil (prý už ta fólie byla hodně stará). Na jaře tedy potáhl fóliovník zbrusu novou fólií…….a za dva dny měl od svého miláčka Falouška prokousanou ve dveřích obrovskou díru. Jenže Fali tuto škodu neprodleně odčinil hbitým odchytem potkana (právě v tom fóliovníku a „páníčkovi“ přímo před očima) – no a opět měl vyhráno!!! Díra ve dveřích se pak, z manželova pohledu, jevila jako zcela nezbytná, aby se Fali mohl dostat do fóliovníku a prohánět tam potkany. No a pak už vlastně ani moc nevadilo, když „páníčkovi“ na cucky roztrhal podběrák na ryby (a že si vybral zrovna ten drahý typ, co si pro něj manžel jel až na Slovensko). Věci, které manžel nebo kluci zapomněli na zahradě, byly zcela jistě během okamžiku „fuč“…a to buď rozkousané, roztrhané nebo pečlivě ukryté před zraky jejich majitelů v psí boudě. S údivem jsem jednou sledovala, jak operativně Fali vyřešil složitou „matematickou úlohu“ – a sice: jak dostat do boudy dřevěnou tyčku, jejíž délka je větší, než oba rozměry (výška i šířka) vstupu do boudy. Nejprve dvakrát „narazil“ (a to jak ve směru horizontálním, tak i vertikálním)… chvíli přemýšlel, pak naklonil hlavu a tyčku v zubech pronesl vstupem do boudy v uhlopříčném směru. Nad jeho síly byl až velký proutěný koš plný dřevených odřezků. Fali sice koš dosmýkal přes celou zahradu až ke své boudě…jenže tam se koš zaklínil ve vstupu a uvěznil Faliho v boudě. Ale i v takové situaci si Fali dokázal poradit: vyl tak dlouho, až to babičce začalo být divné, šla se podívat na zahradu ……a Faliho vysvobodila z boudy.

Je ovšem pravda, že když manžel i kluci musí neustále navštěvovat psí boudu a dohledávat v ní své věci, tak si dávají pozor, aby si je uklízeli na vyhrazené (a hlavně pro psa neodstupné) místo.

Upřímně řečeno, mě se však více líbila metoda našeho Rexe. Rex už poslední dva roky svého života hůře viděl a proto na zahradě u každé „pohozené“ a neuklizené věci okamžitě zvedl zadní tlapku a „přidělil inventární číslo“. To bylo na naší zahradě skvělé a hlavně „uklizené“ období – všichni si dávali pozor, aby své věci ukládali na zahradě na příslušné a vyhrazené místo, neboť na nich nechtěli mít „psí inventární značku“. Milý Rexiku, ani nevíš, jak u nás na zahradě (a nejen tam) chybíš…….

 

Obrazek