Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sestava na mrtvici

8. 3. 2007

Veselé zážitky se svými dětmi a psem jsem již popsala v příběhu Děti a pes, Zaměstnání psa v praxi a v příběhu Referát nebo reklama. Jenže těch zážitků je ještě fůra. Jsou to však takové každodenní střípky z běžného života…jedna větička, jedna kraťoučká epizodka, kdy v hlavní roli téměř vždy vystupuje mladší syn Radek, kterému většinou asistuje Falko nebo Tomáš. V rámci celkového souhrnu těchto každodenních střípků můžu konstatovat: Falko + Radek + Tomáš = sestava na mrtvici.

Střípek první: Zrychlený autobus

Radek chodí do školy do vedlejší obce. Ráno ho vozím většinou autem, odpoledne se vrací autobusem. Zakázala jsem mu, chodit ze školy pěšky, stopovat a nasedat k někomu cizímu (vyjma paní učitelky a rodičů spolužačky Martiny) do auta. Radek ale občas „přetáhne“ svůj týdenní rozpočet (své týdenní kapesné) a pak šetří korunky, jak jen to jde…..třeba na jízdném za autobus. Když na to přijdu, vždy se velmi zlobím. Jednou jsem se před prázdninami objevila nečekaně po obědě doma a hned u domovních dveří jsem se potkala s Radkem, který měl aktovku na zádech. Pro úplnost musím dodat, že v tu dobu bylo ještě asi půl hodiny do příjezdu autobusu, kterým běžně jezdí ze školy. Důrazně jsem se zeptala, jak se dostal domů. Dostalo se mi okamžité odpovědi: „Mami, dnes jel autobus dříve.“

Střípek druhý: Lež má krátké nohy

Tato epizodka je ze stejného soudku jako ta první, jen s malou obměnou. Manžel se rozhodl, že se cestou z ryb zastaví pro Radka ve škole. Čekal u školy asi půl hodiny, pak u zastávky naložil Radkovu spolužačku Martinu, která je ze stejné obce jako my a její rodiče také občas svezou Radka ze školy domů. Jaké bylo manželovo překvapení, když po příjezdu domů našel Radka dovádět s Faloušem na zahradě, to si asi každý umí představit. Když Radek zahlédl tatínka mezi dveřmi, nečekal ani na otázku a hned hlásil (aniž by tušil, že tatínek právě na začátku ulice vysadil z auta spolužačku Martinu): „Tati, dnes jsem se domů svezl s Martinou autem.“

Střípek třetí: Dvojka sem, dvojka tam ….

Bylo přesně 1.6. 18,00, když mi Radek strčil podepsat žákovskou knížku se sdělením: Dne 2.6.2005 jedeme na školní výlet. Vykulila jsem na toto sdělení oči a zeptala se Radka, proč mi to nedal podepsat dříve, abych mu mohla na výlet nakoupit nějakou svačinku, ovoce, atd. Na jeho odpověď jsem už ani nečekala a začala kmitat po domě. Rychle jsem upekla perník z prášku (Dr. Oetker a jeho sypké směsi na pečení mě opět zachránily), nachystala Radkovi batoh, láhev s pitím na celý den a oblečení. Ráno jsem Toma (u něhož byla záruka, že se někde nezapomene a s nákupem se vrátí včas) nahnala do místního obchodu, dokončila svačinu pro Radka a mohli jsme vyrazit ke škole. Když jsme tam přijeli, všimla jsem si Radkova spolužáka, který šel do školy s aktovkou. Odpověděla jsem mu na pozdrav a zeptala se, v kolik se mají vrátit z výletu (neboť Radek si doma nemohl vzpomenout). Nechápavý pohled spolužáka mi naznačil, že asi něco nebude v pořádku. Když se pak u školy objevila paní učitelka, zjistila jsem, že na výlet jedou 22.6. Když jsem obrátila pohled na Radka, dostalo se mi odpovědi: „Hm, dvojka sem, dvojka tam …asi mi nějak vypadla.“

Střípek čtvrtý: Jak se řádí v kuchyni

Naši loňskou dovolenou zahájil Radek tím, že hned první den sdělil kamarádovi (chlapec ze sousední chaty), který ho volal k potoku, že „teď rozhodně nemůže jít k potoku, protože řádí v kuchyni“. Myslel tím, že mi pomáhá v kuchyni vařit oběd (i když ta pomoc spočívala spíše v tom, že se mi, spolu s Falkem, vydatně pletli pod nohy ve velmi malé chatové kuchyňce).

Střípek pátý: Blbý nápad

Bylo léto, byli jsme na chatě, byl už pozdní večer. S manželem jsme se rozhodli, že si vyjdeme se psem na procházku. Kluci se od počítače nedali utrhnout, ale děda se k nám přidal rád, s tím, že bychom se mohli zastavit v nedalekém penzionu na pivo. Když jsme se vraceli zpět, už se skoro stmívalo. Děda mě navedl, abych Falka pustila z vodítka. Fali pěkně ťapkal vedle nás nebo kousek před námi. Když už jsme byli u chaty, rozhodli jsme se, že Falka vyzkoušíme, jak si nás hlídá a náhle jsme změnili směr chůze (resp. otočili jsme „čelem vzad“). Fali si toho všiml okamžitě a rozběhl se za námi….jenže těsně před ním vyskočily z křoví srny a utíkaly napříč loukou k potoku….když se Fali vzpamatoval z úleku, vydal se ihned za nimi a zmizel v křoví u potoka…….a za ním páníček….děda pohotově konstatoval: „Tak, a teď ti utekli oba. Kterého budeš volat první.“ Místo odpovědi jsem důrazně zavolala: „Falko, ke mně!“ Povel jsem musela několikrát zopakovat, ale Fali přece jen nakonec přiběhl….a po chvíli se objevil i jeho páníček. Když jsme přišli k chatě, na schodech stál Radek: měl ruce vbok, tvářil se jako bůh pomsty a přísně se zeptal: „Koho z vás napadl tak blbý nápad - pustit psa z vodítka?“

Střípek šestý: Falko, ty můžeš i dodatečně

Byli jsme na chatě. Přišel za námi na návštěvu náš známý. V poklidu došel až do chaty, přestože venku před chatou u dveří ležel Fali. Když známý vkročil do chaty a začal na nás mluvit, podívali jsme se s manželem na sebe a pak jsme oba nakoukli před chatu do míst, kde vždy lehával Fali (jestli náhodou nezdrhnul nebo někde nedoluje tunel v záhonu), protože nám bylo divné, že nás na návštěvu neupozornil. Fali se zrovna probudil, zívl, protáhl se a společně s Radkem přišel do chaty a začal návštěvu očichávat. Známý poněkud znejistěl, Radek si toho všiml, nápad (spíše lumpárna) mu bleskl v očích a ihned prohlásil k psovi: „Fali, můžeš kousnout strejdu i dodatečně, když jsi ho prve, když kolem Tebe procházel, přehlídl....“

Střípek sedmý: Falko, ty jsi nedával pozor

Opět epizodka z chaty. Soused, kterého Fali moc dobře zná a běžně se od něj nechává hladit, nám donesl brambory v kbelíku. Když otevřel branku a vstoupil na zahradu, Fali spustil ohromný štěkot. Soused zůstal zaraženě stát (pro jistotu), sousedka se smíchem prohlásila, že je to snad poprvé, co slyší Faliho štěkat. No a náš Radek si k sobě Faliho přitáhl a začal mu domlouvat: „Fali, pojď sem! Že ty jsi zase nedával pozor. Rex tě určitě učil, že se štěká na ty, co od nás něco odnášejí a nikoliv na ty, co k nám přinášejí....“

Střípek osmý: Image eskymáka

Epizoda ze školních lavic nebo spíše ze školní besídky. Radek si svou roli eskymáka poctivě doma nacvičoval, připravil si dokonce i kostým….jenže pořád to podle něj ještě nebylo ono. Nakonec prohlásil: „Mami, nutně bych potřeboval, aby se mnou šel Falko zítra do školy.“ „A to jako proč?“ zeptala jsem se. Radek bez váhání odpověděl: „Potřebuji severského psa, aby byl můj „imič“ eskymáka dokonalý.“

Střípek devátý: Co je to canisterapie

Vybírala jsem fotografie k vypálení na CD. Narazila jsem na soubor, který jsem zcela jistě nezakládala. Byly v něm především fotografie Falka. Na několika fotkách si Fali hověl s Tomášem na rozkládacím gauči v obývacím pokoji. „No jasně, to je foceno v době, kdy byl Tom doma nemocný“, pomyslela jsem si a nahlas se kluků (kteří mi na monitor koukali přes rameno) zeptala: „Co dělá ten pes v posteli?“ Radek pohotově odpověděl: „Mami, ty se divíš, jako by jsi nikdy neslyšela o canisterapii.“

Nyní se už asi nikdo nepodiví nad větou:  Falko + Radek + Tomáš = sestava na mrtvici.

ObrazekObrazek